K I L I M A N J A R O

                                                              „Koruna Afriky“
                                                  Nejvyšší hora Afriky
                                                  Jeden z největších vulkánů světa
                                                  Nejvyšší samostatně stojící hora na světě

Antilopy
Ptactvo
Buvoli
Kočkovité šelmy
Psovité šelmy
Sloni
Žirafy
Hroši
Nosorožci
Opice
Prasata
Zebry
Krokodýli

 

  MAPA OBLASTI

Pojeďte s námi!
Máme několikaleté zkušenosti s vypravováním vlastních zájezdů i organizováním zájezdů na zakázku.

 

KILIMANJARO

KEŇA, TANZANIE - PROBLÉMY S ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍM

Tomáš Hyka - Mount  Kenya Pro oba státy může mít zhoršující se životní prostředí nedozírné následky - stejně jako v ostatních zemích světa jde samozřejmě o vlastní přežití jak lidí tak i zvířat, za které jsme v tomhle ohledu odpovědní. Zhoršení prostředí velmi zasáhne Keňu i Tanzanii i po ekonomické stránce. Více jak 80% turistů z celého světa přijíždí do těchto států za zábavou, relaxací, poznáním. Všechny tyto důvody návštěvy mají společného jmenovatele - fascinující zachovalá příroda a oproti velkoměstům či ekonomickým vyspělým státům čisté životní prostředí.



Ale kde budou Keňa a Tanzanie a jiné africké státy, až zde nebudou moci žít ony jedinečné druhy zvířat, rostlin i lidí, až se zde nebude dýchat čistější vzduch a jíst přírodnější potraviny?

Již dnes je tato příroda izolována v Národních parcích a rezervacích, kde se hrstka lidí snaží ubránit to nejcennější před okolním světem a jako by nestačily problémy s celosvětově zhoršujícím se životním prostředím, musí oni ochránci řešit problémy i s takovým druhem devastace jako je pytláctví, neukázněnost turistů či zvyky domorodých lidí. Volně žijící zvířata by se mohla pro hospodářství Keni i Tanzanie stát zlatým dolem, avšak jejich obyvatelé jsou stále více zatahováni do tichého boje o potravu a prostor právě s divokou faunou. Člověk a jeho populační exploze pokračuje v ničení přirozeného ekosystému, zvířata jsou stále větší měrou "nucena" útočit na lidi a ničit jejich úsilí o zajištění jejich základních potřeb. "Farmáři začínají mýtit dříve hustě prorostlé oblasti a někteří lidé pronikají i do Národních parků kvůli komerčním účelům (těžba dřeva, chov dobytka). Hrozbou je rostoucí hustota obyvatel a vzájemný boj lidí a zvířat o životní prostor. Řešení se strážci parku a vláda snaží najít v začlenění domorodého obyvatelstva do programu péče o životní prostředí a volně žijící zvířata (výbor pro divoká zvířata)."

Pytláctví
Keňa a Tanzanie mají významný pasivní cestovní ruch, především díky divokým zvířatům, na která se lidé jezdí dívat. Proto především keňská vláda klade velký význam na boj proti pytláctví. Byla zde založena Keňa a Tanzanie mají významný pasivní cestovní ruch, především díky divokým zvířatům, na která se lidé jezdí dívat. Proto především keňská vláda klade velký význam na boj proti pytláctví. Byla zde založena "Anti-pytlácká unie", v níž bylo zapojeno i přes 200 amerických vycvičených a plně ozbrojených "strážců", kteří střeží od roku 1994 bezpečí zvířat v národních parcích s neobyčejně velkou úspěšností. Navzdory obrovským rizikům však pytláctví stále pokračuje. Důvody k pytláctví jsou jednoznačné - velké peníze.Anti-pytlácká unieKeňa a Tanzanie mají významný pasivní cestovní ruch, především díky divokým zvířatům, na která se lidé jezdí dívat. Proto především keňská vláda klade velký význam na boj proti pytláctví. Byla zde založena "Anti-pytlácká unie", v níž bylo zapojeno i přes 200 amerických vycvičených a plně ozbrojených "strážců", kteří střeží od roku 1994 bezpečí zvířat v národních parcích s neobyčejně velkou úspěšností. Navzdory obrovským rizikům však pytláctví stále pokračuje. Důvody k pytláctví jsou jednoznačné - velké peníze., v níž bylo zapojeno i přes 200 amerických vycvičených a plně ozbrojených Keňa a Tanzanie mají významný pasivní cestovní ruch, především díky divokým zvířatům, na která se lidé jezdí dívat. Proto především keňská vláda klade velký význam na boj proti pytláctví. Byla zde založena "Anti-pytlácká unie", v níž bylo zapojeno i přes 200 amerických vycvičených a plně ozbrojených "strážců", kteří střeží od roku 1994 bezpečí zvířat v národních parcích s neobyčejně velkou úspěšností. Navzdory obrovským rizikům však pytláctví stále pokračuje. Důvody k pytláctví jsou jednoznačné - velké peníze.strážcůKeňa a Tanzanie mají významný pasivní cestovní ruch, především díky divokým zvířatům, na která se lidé jezdí dívat. Proto především keňská vláda klade velký význam na boj proti pytláctví. Byla zde založena "Anti-pytlácká unie", v níž bylo zapojeno i přes 200 amerických vycvičených a plně ozbrojených "strážců", kteří střeží od roku 1994 bezpečí zvířat v národních parcích s neobyčejně velkou úspěšností. Navzdory obrovským rizikům však pytláctví stále pokračuje. Důvody k pytláctví jsou jednoznačné - velké peníze., kteří střeží od roku 1994 bezpečí zvířat v národních parcích s neobyčejně velkou úspěšností. Navzdory obrovským rizikům však pytláctví stále pokračuje. Důvody k pytláctví jsou jednoznačné - velké peníze.
Ačkoli zde existovalo již dávno, rapidně se změnilo kolem roku 1972, kdy se k výkonným zbraním dostalo domorodé obyvatelstvo a začalo si pytláctvím vydělávat na živobytí. V roce 1978 se řádění Somálských pytláků ještě zhoršilo. Na konci dekády vyvraždili takto 62% sloní populace a téměř vyhladili nosorožce. Situace se trochu zlepšila v 80. letech nasazením ozbrojených hlídek, avšak po vraždě strážce parku a napadení turistů v Národním parku Nairobi začala keňská vláda k pytláctví přistupovat jako k nebezpečnému problému. K nápravě pomáhají v nemalé míře mezinárodní organizace (např. CITES, která od roku 1989, kdy bylo na keňském území zabito na 2000 slonů, zmenšila opatřeními počet na 200 v roce 1992-93).

Ohrožená zvířata
Jako zástupce zvířat, která asi nejvíce trpí problémem zvaným pytláctví, by jistě mohl být vybrán slon. Avšak slon měl, jak se zdá, štěstí: sloní kly jsou jediným zdrojem slonoviny, suroviny, která byla lidmi vždy vysoce ceněna a žádána. V minulých staletích, předtím, než se k lovu začaly používat auta a pušky, bylo velmi obtížné slony pronásledovat. Proto bylo zabito jenom malé množství slonů. Používání aut lov slonů velmi usnadnilo a silné pušky umožnily střelbu na ně i z velkých vzdáleností. Kvůli slonovině bylo zabito mnoho slonů a tato nádherná zvířata byla lovci téměř vyhubena. V roce 1979 žilo v celé Africe asi 1,3 miliónu divokých slonů. Roku 1989 byl v důsledku pytláctví jejich počet snížen na pouhých 600 000. Pozornost světové veřejnosti vedla k zavedení mezinárodního zákazu obchodu se slonovinou. Tento zákaz byl nakonec velmi úspěšný. Lidé přestali do jisté míry slonovinu kupovat, její cena klesla a obchod začal upadat. Do roku 1995 počet divokých Slonů afrických nijak rapidně neklesl. Slávek Suldovský - NP Lake Manyara
Ani tímto zákonem však pytláctví z Keni, Tanzanie ani z Afriky samotné vymýceno nebylo a pytláci hrozí dál i jiným druhům vzácných zvířat, která jsou lovena, ať už pro maso či rohy. Takovým druhem je například Nosorožec dvourohý (černý), který byl kdysi nejpočetnějším druhem z nosorožců. V sedmdesátých a osmdesátých letech jeho počet klesl přibližně z 65 000 (1970) na 3 800 (1987). V samotné Keni bylo v letech 1970-1987 zabito 98% Nosorožců dvourohých. Od té doby chráněné oblasti v Keni umožnily tomuto druhu zvýšit svou populaci každoročně o 5%
Jiným ohrožovaným druhem je zebra, která se stala pro svou kůži a maso terčem lovců. Kolem roku 1980 byl jeden její druh dokonce vyhuben. Stejné nebezpečí hrozí v dnešní době i antilopám skákavým. Obětmi pytláctví se stávají velmi často i velké kočkovité šelmy, na pokraji vyhubení je gepard, nejrychlejší suchozemský savec na světě, jehož výskyt je již omezen jen na východní (též keňské) a jižní travnaté oblasti Afriky.
Zvířatům nehrozí však jen vyhubení od ziskuchtivých pytláků, ale rozmanité druhy jsou, či byly na pokraji vymření i díky samotným domorodcům či přistěhovalcům, lidem, kteří by jim nejlépe měli rozumět a chránit je. Vše pramení z jejich nevědomosti, mnoho domorodých kmenů neuvažuje, nepociťuje nutnost přírodu chránit, neboť to nikdy nedělaly a nepotřebovaly. Dle tradic a dávných zvyků považují určité druhy za škodnou, či nepotřebnou a jejich celkový počet je pramálo zajímá. Například mnoho druhů hyen vymizelo ze svých původních domovů díky pronásledování ve formě lovu, trávení a chytání do pastí. Tyto útoky se někdy provozovaly jen tak pro legraci, ale většinou lidé hyeny chápali jako hrozbu pro jejich dobytek. Na počátku století se Hyena skvrnitá považovala za škodnou a mohla se lovit, stalo se tak a z určitých oblastí Afriky zcela vymizela.
Podobných výčtů ohrožených zvířat je v Africe mnohem víc. Zvířata jsou díky lidem postupně odsuzováni k záhubě. Jejich počet neustále klesá, nejen nesmyslným lovením, týráním a zneužíváním, ale také postupným ničením jejich přirozeného životního prostředí.

další  

 
Stránky provozuje CK Adventura, admin@adventura.cz
© Adventura 2006