K I L I M A N J A R O

                                                              „Koruna Afriky“
                                                  Nejvyšší hora Afriky
                                                  Jeden z největších vulkánů světa
                                                  Nejvyšší samostatně stojící hora na světě

Antilopy
Ptactvo
Buvoli
Kočkovité šelmy
Psovité šelmy
Sloni
Žirafy
Hroši
Nosorožci
Opice
Prasata
Zebry
Krokodýli

 

  MAPA OBLASTI

Pojeďte s námi!
Máme několikaleté zkušenosti s vypravováním vlastních zájezdů i organizováním zájezdů na zakázku.

 

KILIMANJARO

A   N Y N Í   N Ě C O   Z   F A U N Y 

Africký kontinent si neumíme představit bez antilop mnoha druhů, lišících se nejen zbarvením, velikostí, tvarem těla a rohů, ale i různým způsobem života. Různé antilopy se přizpůsobili životu v poušti, stepi, buši a pralese, setkáme se s nimi na otevřených planinách Serengeti, i vysoko v horských pralesech Kilimandžára. Řadíme je mezi sudokopytníky, řád přežvýkavců. Jsou to býložravci. Většina antilop je přizpůsobena rychlému a vytrvalému běhu. V Africe jich žije nejvíc v sušších oblastech na otevřených stepích a v řídkých buších. Samice antilop mívají obyčejně jen jedno, vzácně dvě a výjimečně tři mláďata. Mezi známé druhy patří:
 
Kudu Kudu velký (Greater Kudu) - vysoká v kohoutku 160 cm, váží 250 až 300 kg, jemně pruhovaná na boku. Rohy měří kolem 180 cm a mají je pouze samci. Její boky zdobí 6 až 10 bílých svislých pruhů, mezi očima má bílou skvrnu. Dává přednost kamenitým kopcovitým terénům porostlými řídkými travinami a křovinami. Důležitá jsou pro ni napajedla.
 
Kudu malý (Lesser Kudu) - je menším modelem kudu velkého, je však více pruhovaná. Na hrudi má dva větší bílé fleky. Stejně jako kudu velký mají rohy pouze samci. Barva srsti je různá, od hnědé po šedomodrou. Je vysoká kolem 1 m v kohoutku. Žije většinou v párech, je velmi plachá. Pohybuje se nejvíce za svítání a za soumraku, proto je dost obtížné ji spatřit. Živí se listím a kořínky. Nejvíce obývá Národní park Tsavo, tedy sušší oblasti.
 
Impala
Impala (Impala) - jedna z nejrozšířenějších antilop v národních parcích a rezervacích. Vyskytuje se ve velkých skupinách. Je středně velká, kolem 80 cm v kohoutku. Je zbarvená dohněda, spodní část těla má o něco světlejší. Na zadní části má svislé černé pruhy. Je poměrně rychlá a je dobrým skokanem.


 
Gazela Thomsonova gazela (Thomson´s Gazelle) > - je poměrně malá (60 cm v kohoutku), typický je černý pruh po stranách, který rozděluje hnědou barvu na bocích a bílou v podbřišku. Vyskytuje se ve velkých skupinách v Národních parcích Amboseli, Nairobi a Národní rezervaci Masai Mara. Tu a tam je k vidění i v Národním parku Tsavo. Má hodně nepřátel vzhledem ke své velikosti, např. šelmy, hyeny a servaly.
 
Grantova gazela (Grant´s Gazelle) - jeden z nejvíce rozšířených druhů antilop, vyskytuje se ve velkých skupinách. Obývá především Národní parky Nairobi, Amboseli, Tsavo a Národní rezervaci Masai Mara. Je nejlépe k rozeznání podle pruhovaných a dlouhých rohů, pískově hnědé barvy, bílých míst na zadních částech končetin a kolem ocasu. Samci dorůstají výšky až 60 cm v kohoutku. Žije v otevřených travnatých oblastech. Živí se listím a trávou.
 
Pakůň žíhaný (Blue Wildebeest, Brindled Gnu) > - má velmi statnou postavu, tělo připomíná antilopu a ocas připomíná koně. Je známá pro svou excentrickou povahu. Vyskytuje se v Národním parku Serengeti a Národní rezervaci Masai Mara. Je mnohdy k vidění ve velkých stádech společně se zebrou, Thomsonovou gazelou a jinými zvířaty. Denně urazí až 50 km. Má také dost nepřátel - hlavně lvy, gepardy, hyeny a šakaly.
 
Voduška Voduška velká (Waterbuck) - je typická pro svojí tloušťku, chundelatou tmavě hnědou srst a bílou vnitřní část stehen. Je velmi snadno k zahlédnutí v Národních parcích Nairobi, občas v Tsavo, Amboseli a v Národní rezervaci Masai Mara. Rohy mají pouze samci, kteří dorůstají výšky 75 cm v kohoutku. Jsou dobrými plavci, jejich působiště se nachází vždy v blízkosti vod. Žijí v menších skupinkách, živí se trávou, okusují kůru stromů a keřů. Jejím nepřítelem jsou lvi, levharti a šakali.
 
Topi Buvolec topi (Topi) – je středně velká antilopa, má hnědou srst a černě skvrny na zadních stehnech, předních nohách a na obličeji. Žije ve skupinkách od patnácti kusů až po několik set. Často se vyskytuje společně se zebrou a jinými zvířaty. Živí se suchou trávou, nemusí pít pravidelně, neboť vydrží až několik dní bez vody. Jeho hlavním nepřítelem je lev.
 
Buvolec stepní (Hartebeest) – středně velká antilopa, žije v Národních parcích Nairobi, Tsavo, Amboseli a Národní rezervaci Masai Mara. Má úzkou hlavu, krátké rohy, hnědé až hnědočerné zbarvení, které je v podbřišku o něco světlejší. Obývá travnaté oblasti, savany s mírným stromovým a keřovým porostem a ani kopcovitý terén pro ni není překážkou. Musí dodržovat pitný režim několikrát denně, narozdíl od jiných antilop. Jejím nepřítelem jsou hlavně šelmy a hyeny.

  • "Obrovské množství divných čtyřnožců, buvolů a antilop skákavých je opravdu vzrušující" (C.I.Bunbury, 1837).

  • Cronwright - Schreiner pozoroval roku 1896 skupinu antilop skákavých zcela zaplňujících plochu 138 x 15 mil (5357 km2). Téhož roku takměř vyhynula většina na dobytčí mor.
  • "Kudu velký je štíhlá, elegantní antilopa a je výborným skokanem. Jen plot vyšší jak 8 stop je úspěšnou zábranou". (Astley-Maberly, 1963).

__________________________________________seznamPštros

Africká příroda je mimo jiné velmi bohatá na ptactvo. Z nejrozšířenějších druhů jsou to především pštrosi (Ostrichs), plameňáci (Flamingos) a draví supi (Vultures).
 
Africký pštros je dnes největší žijící pták na Zemi. Nálezy dokazují, že žil téměř po celé Africe, v jižní Evropě, v Malé Asii až po Čínu. Pštros dvouprstý se vyskytuje v několika rasách. Dospělý samec váží až 140 kg. V hřbetě měří asi 145 cm a od hlavy 260 cm. Samci mají černé peří, samice šedivé. Má holá lýtka, která si za chladného počasí zakrývá křídly. Je skvělým běžcem, při odchytu bylo zjištěno, že dokáže běžet rychlostí až 60 km/h. Má vyvinutý jen třetí a čtvrtý prst. Je skoro všežravec, živí se převážně ale rostlinnou potravou. Samice snese ve dvou- až třídenních přestávkách 8 až 20 vajec - vejce váží asi 1200 až 1600 g (samec sedí na vejcích stejně jako samička). Mláďata se líhnou po 42 dnech. Dožívá se až 50 let.

  • První příbuzní pštrosů se objevují před 55 milióny lety. Africký pštros dvouprstý se objevuje asi před 2 milióny lety. V Arábii pštrosa vyhubili roku 1941. Ještě roku 1948 lidé zahlédli dva pštrosy na rozhraní Jordánska, Iráku a Saúdské Arábie, hned byli zastřeleni.

  • Staří Egypťané, kteří chovali houfy antilop, měli i ochočené pštrosy. Chovali je již v nejstarších dobách, snad ještě dříve, než byla postavena první pyramida. Pštrosí pero bylo tehdy odznakem majestátu a spravedlnosti. Znamenalo i "spravedlnost" v obrázkovém písmu.

Plameňák Kromě pštrosa dvouprstého se v oblastech východní Afriky hojně vyskytují plameňáci. V samotné Keni jich je několik miliónů, nejvíce snad při Tanzanské hranici, kde obývají mělká jezera. Existuje samozřejmě více druhů, z nichž nejběžnějšími jsou Plameňák tmavorůžový malý a Plameňák velký. V masových hejnech jsou k vidění zejména během ledna a února.
 
Dalším hojně vyskytujícím se druhem jsou draví supi. Patří mezi dravé ptáky čeledi orlovitých. Je obrovský, váží kolem 5 kg a jeho rozpětí křídel dosahuje až 3 metrů. Afričtí supi nemají dobře vyvinuté čichové buňky a proto při lovení spoléhají na velmi dobře vyvinutý zrak. Jsou velice bystří a dokážou zahlédnout svou kořist i z velké výšky. Větší hejno supů sežere mrtvou antilopu během hodiny a půl. Jelikož nejsou moc dobrými letci, nemohou létat s plným břichem a proto se zdržují ještě dlouho poblíž. Existuje mnoho druhů, z nichž nejznámějším je Sup Nubijský (Nubian Vulture).

__________________________________________seznam

Velmi rozšířeným druhem africké divočiny jsou buvoli (Buffalos). Domovem buvolů jsou stepi a křovinaté porosty s travnatými pláněmi. Zdržují se v blízkosti vod. Žijí blízko mořského pobřeží, na okrajích pralesů i vysoko v horách (pohoří Elgon). Kostra buvola kaferského byla nalezena horolezci na východním svahu Mawenzi (sousední vrchol Kilimandžára) až ve výšce 5 300 m. n. m. Poraněný kaferský buvol je velmi nebezpečný, ukrývá se do hustého křoví a nečekaně rychle a zuřivě útočí. Málokdy útočí však ihned po výstřelu. V Africe žijí dva druhy buvola:
Buvoli 
Buvol širokorohý kaferský
– vysoký 160 až 180 cm, jeho váha dosahuje až 1 200 kg. Rekordní rozpětí rohů je 162,5 cm. Rohy jsou při kořeni velmi široké a pokrývají celé temeno hlavy. Zdržuje se ve velkých stádech od padesáti do dvou tisíc kusů. Má řídkou srst, zbarvenou černě. Roku 1896 zničil dobytčí mor většinu buvolů tohoto druhu v Africe, dnes byl ale v některých oblastech jejich stav obnoven.
 
Buvol širokorohý pralesní – vysoký kolem 100 cm, jeho váha je 200 až 350 kg. Má velmi hustou červenohnědou srst. Rohy má o něco menší než buvol širokorohý kaferský (stáčí se mu nad čelem přímo nahoru). Žije v pralesech západní Afriky od Konga po Gambii. Zdržuje se převážně v malých skupinkách, jako většina pralesních zvířat.

  • Verheyen píše: "Jednoho dne jsem zastřelil z velké blízkosti dospělého buvola kaferského, který mi byl nápadný svým sebejistým chováním. Několik kroků od něj stáli dva jiní, kteří se ke mně ihned obrátili čelem. I po dvou dalších výstřelech, které zraněného býka srazily, couvli jeho společníci sotva o 10 metrů. Jeden z nich se pokoušel umírajícího býka postavit, podkládal rohy pod jeho tělo. Když se mu to stále nedařilo, zuřivě mě napadnul tak, že jsem musel utéct. Ještě dvě hodiny poté drželi oba buvoli při mrtvém stráž.

__________________________________________seznamLev

Největší kočkovitou šelmou je bezpochyby lev (Lion). V současnosti s výjimkou zbytkové populace v Indii je omezen jeho výskyt na africký kontinent, především jižní a východní Afriku. Obývají otevřené krajiny od pouští a polopouští až po křovinaté a travnaté savany. Je jedinou sociálně žijící kočkovitou šelmou, rodinná smečka se skládá z jednoho až tří, vzácněji i ze šesti dospělých samců a z patnácti, někdy i více samic s mláďaty. Mladé samice zůstávají s tlupou, mladí samci jsou asi v roce až roce a půl zahnáni mimo smečku. Ti pak vyhledávají jiné tlupy a zabíjí staré samce, aby mohli zaujmout jejich pozice. Lví řev je velmi hlasitý a za příznivých podmínek je ho možné slyšet až do vzdálenosti téměř deseti kilometrů. Mají šedožlutou až červenavě žlutou srst. Ta u mláďat vykazuje hnědé skvrny, které v dospělosti mizí. Samec má hřívu na hlavě, tvářích a krku až po ramena, hruď a břicho. Je zbarvená jako srst a tmavne s přibývajícím věkem. Z původních 17 druhů byl nejsevernější Lev berberský (Berber Lion) a nejjižnější Lev kapský (Capstown´s Lion) vyhuben. Dosahují výšky 1,45 m, délky 2 m a váhy až 200 kg. Dožívají se 13 až 15 let, v zajetí až 30 let.

Hned druhou největší kočkovitou šelmou je levhart (Leopard). Vyskytuje se na západě a jihu Afriky. Obývá všechny typy krajin od deštného pralesa až po poušť, v horách vystupuje až k hranici sněhu. Je zpravidla samotář a loví převážně v noci. Jeho potravou jsou různé druhy zvířat až do velikosti antilopy. Obzvlášť oblíbené jsou opice a psi. Jejich přirozenými nepřáteli jsou lev, hyena skvrnitá a pes hyenovitý. Jeho postava je svalnatá. Má krátkou a hustou srst, horní část těla ve všech odstínech od žluté po žlutohnědou. Spodní část je bělavá až bělošedá. Hlava, týl a spodní část vykazují černé skvrny, zbytek srsti je posetý hvězdicemi z černých bodů. Měří asi 1 m v kohoutku, je dlouhý téměř 2 m a váží mezi 35 a 85 kg.

Gepard Přibližně ve velikosti levharta se nejen ve východní Africe, ale i v jiných oblastech vyskytuje gepard (Cheetah). Dříve se vyskytoval po celé Africe mimo celistvá pásma lesů, v současnosti se jeho počet všude snížil. Je nejrychlejším savcem na světě a dokáže vyvinout rychlost až 100 km/h. Toto tempo vydrží jen na několik set metrů. Jeho postava je díky dlouhým nohám psovitá, horní část těla je světle žlutá nebo žlutošedá až po světle červenavě hnědou s četnými černými skvrnami různých velikostí. Je vysoký kolem 1 m, dlouhý 1,40 m a jeho váha je v rozmezí 40 - 60 kg.

__________________________________________seznam

Hyena Dalším velmi rozšířeným druhem jsou psovité šelmy. Nejvíce se zde vyskytují hyeny a šakali. Na území afrického kontinentu jich je hned několik druhů:
 
Hyena skvrnitá (Spotted Hyena) – měří 1,20 až 1,80 m, váží od 55 do 85 kg. Má mohutnou postavu se silným krkem a šikmým hřbetem. Samice je větší a těžší něž samec. Má velkou hlavu se silnou mordou, uši do kulata, krátkou a bělošedě až žlutočerveně zbarvenou srst (hlava a nohy jsou tmavší). Na zádech má četné tmavě hnědé až červenohnědé skvrny různé velikosti. Žije ve smečkách o 5 až 30 zvířatech (někdy i 100), kde dominantní postavení zaujímají samice. Vyskytuje se po celé Africe, od polopouští až po vlhké savany, v horách až do výšky 4 500 m.
 
Hyenka hřivnatá – podobná hyeně skvrnité, je jen o něco menší. Měří 65 až 80 cm, váží kolem 8 kg. Má více špičatý čenich a uši. Je aktivní hlavně za soumraku, vyskytuje se v jižní a východní Africe. Žije převážně ve stepích a savanách. Živí se termity.
 
Šakal Šakal čabrakový – měří kolem 80 cm a váží zhruba 8 kg. Je podobný šakalu pruhovanému, má však o něco kratší nohy a větší uši, na hřbetě má černošedou "čabraku", která tvoří ostrou hranici k oranžovohnědým až žlutočerveným bokům. Má bílé hrdlo, hruď a břicho a hnědý ocas s bílou špičkou. Vyskytuje se v jižní a východní Africe, v krajinách s bohatým křovinným porostem a stromy, taktéž v suchých stepích a polopouštích a v horách do výšky 2 000 m. Loví v rodinných smečkách za soumraku, jeho potravou jsou mršiny, především kořisti velkých šelem, různorodá zvěř a různé plody.

__________________________________________seznam

Na naší zemi žijí jen dva druhy slonů. Slon Africký a slon indický. Liší se od sebe mnohými znaky. Dodnes není známý jediný kříženec mezi těmito dvěma druhy. Průměrná hmotnost dospělých samic je asi 3,5 tuny a samců kolem 6 tun. Žijí ve stádech různých velikostí (až 700 kusů). Gravidita trvá 18 až 19 měsíců (při narození samičky), 22 až 24 měsíců (při narození samečka). Slonice krmí mateřským mlékem mláďata 2 roky a má okolo sebe až tři mláďata různého věku. Sloni se dožívají 70-85 let.
 
Slon Slon africký (African Elephant) - je vyšší a celkově větší než Slon indický (nejtěžší slon byl zastřelen v Angole roku 1995, vážil zhruba 11 tun a měřil 401,3 cm). Má i větší uši, když je roztáhne, vzdálenost může být až 400 cm. Jeho ucho váží 85 kg. Od konce chobotu až po ocas měří 8 m. Teplota jeho těla je 35,9 °C. Kly Slona afrického jsou též delší a těžší (nejtěžší kel /106,59 kg/, který vlastnil maharadža ze Zanzibaru, pocházel ze samce, kterého lovci před 150 lety ulovili na úpatí Kilimandžára). Rekordní kel samice z Ugandy vážil 25,4 kg. Slon africký má menší hlavu a kratší chobot než Slon indický. Kdysi obýval celé území Afriky, žil v severní Africe v tehdy bohatých lesních oblastech, travnatých stepích a buších. Dnes žije jen jižně od Sahary.
Mozek dospělých slonů váží kolem 5 kg (pro srovnání - mozek dospělých lidí váží 1,30 kg). V poměru ke svému tělu mají malé srdce, které váží pouhých 12 kg. Proto se nesmí přetěžovat a jsou-li využíváni k pracovním účelům, měli by pracovat denně jen čtyři až pět hodin (pět dní v týdnu). Mají obzvlášť dobrou paměť na různé zážitky, dlouho si pamatují povely a rozeznávají i tóny. Znalci afrických zvířat rozlišují tyto poddruhy slona afrického: Slon stepní, Slon pralesní (nejmenší), Slon jihoafrický, Slon východoafrický.

  • Ředitel ugandských národních parků R. M. Bere pozoroval sloní matku, jak se tři dny starala o mrtvé mládě. Položila ho opatrně na zem, nažrala se a napila, potom ho chytila chobotem tak, že ho nosila pod bradou přitisknuté na plících. Ostatní slonice na ní trpělivě čekaly.

  • R. Bere (1966) píše, že v celé Africe žije více jak 350 000 slonů, z toho ve východní Africe na ploše 1 700 000 km2 jich žije asi 200 000.
    Lov na slony zprostředkovávají velké cestovní kanceláře, které dopraví lovce na autech s odborným průvodcem až do místa odstřelu. C. G. Schillings (1907) píše, že z východní Afriky od roku 1888 do roku 1902 se oficiálně vyvezlo 3 212 700 kg slonoviny a ročně bylo zastřelených 18 500 slonů, ve skutečnosti jich muselo být ulovených však mnohem více.

__________________________________________seznamŽirafa

Žirafa je bezpochyby nejzajímavější ze všech zvířat žijících na africkém kontinentě. Má 2 m dlouhý krk, velmi dlouhé nohy, tělo je však poměrně krátké a měří nejvíce 2,20 m. Rohy má většinou dva, může jich mít ale i pět. Dospělý samec váží kolem 550 kg. Gravidita trvá 14 až 15 měsíců, mláďata se rodí 160 až 180 cm vysoká a rostou velmi rychle (za 12 měsíců 3 m). Žirafy se živí převážně listím akácií a různých keřů, trávou jen zřídka. Při chůzi dělá žirafa kroky dlouhé 6 až 8 m. V jejich chůzi a chování je cosi ušlechtilé a majestátní. Pohyby při chůzi i běhu jsou dokonale sladěné. Zatímco svalstvo krku se pohybuje a krk se rytmicky ohýbá jako luk, hlava zůstává nehybně ve stejné výšce.
Žirafy žijí ve skupinkách 5 až 14 kusů. (největší stádo - 168 žiraf - bylo spatřeno v Ugandě na pláních Karamodže). Nejvíce se vyskytují jižně od Sahary v oblastech od Súdánu po Nigérii, přes východní Afriku, Angolu, Namibii až po Kapské město. Na území východní Afriky se vyskytuje více druhů. Rothschildova žirafa (Rothschild´s Giraffe) – žije na území západní Keni a Ugandy, Masajská žirafa (Masai Giraffe) – žije na území Tanzanie a Keni, především v Národní parku Nairobi, aj.

  • Otieno, proč byla zabita otráveným šípem tato žirafa? Přeci pro krásu, pane. Z vlasů se dá vyrobit dvakrát pět krásných náramků, a ty jsou přeci "maridady" (vzácné)….(Nad zabitou žirafou v oblasti Sebei, březen 1970 - Uganda)
  • Staří Egypťané dobře znali žirafu již v 18. dynastii, tedy okolo roku 1500 p. n. l. Roku 1828 n. l. přišla žirafa jako dar místokrále Mohameda Ali Pašu do Vídně. Přepravili ji na plachetnici z Egypta do Benátek a odtud šli pěšky přes Maďarsko do Rakouska. Krátce předtím daroval Paša po jedné žirafě také Londýnu a Paříži. První žirafa v zajetí se narodila roku 1839 v Londýnské královské zoologické zahradě.

__________________________________________seznamHroši

Velice společenským druhem je Hroch obojživelný, zdržující se ve dne ve vodě a v noci brouzdající za potravou. Potravu tvoří tráva, kterou spásá až do několika kilometrů od vody. V době dešťů urazí především samci velké vzdálenosti za čerstvou potravou. Obývá vody všech velikostí s mělčinami a písčitými plážemi s teplou vodou v rozmezí 18-35 °C, hory do výšky 2 000 m. Při ohrožení reagují velmi agresivně, tento druh má na svědomí více lidských životů než všechny africké šelmy dohromady. Kromě lvů nemají hroši žádné nepřátele.
 
Jeho výška dosahuje 2,80 m, délka kolem 4,20 m. Váží od 1 350-3 200 kg. Jeho tělo je velmi kompaktní, dolní končetiny jsou krátké a hodně silné s plovacími blánami zespodu. Jako vodní živočich má uzavíratelné nosní otvory. Špičáky má až jeden metr dlouhé. Barva kůže je šedohnědá s růžově žlutými kožními záhyby. Samice rodí svá mláďata pod vodou.

__________________________________________seznamNosorožec

Nosorožec patří mezi tříprsté lichokopytníky, kteří dnes patří mezi vymírající skupiny. Kdysi byl velmi bohatý na druhy, z původních 26 druhů jich dnes můžeme spatřit jen 5. Za dob starého Říma dost často ukazovali nosorožce v arénách při bojích gladiátorů. Nosorožci patří ke zvířatům, které je velmi těžké zahlédnout. Byli viděni v Národním parku Amboseli, Východní Tsavo, Nairobi, v Národní rezervaci Masai Mara aj. V Africe žijí dnes 2 druhy:
 
Nosorožec ostrorohý (nazývaný též černý, dvourohý)
- je 170 cm vysoký, 3,5 m dlouhý a váží 1-1,3 tuny. Nejdelší přední roh samice zastřelené v Keni měřil 136 cm, zadní roh 5,35 cm. První Nosorožec ostrorohý byl do Evropy přivezen pro londýnskou zoologickou společnost 11. 8. 1868.
 
Nosorožec tuporohý (nazývaný též bílý, tuponosý, širokohubý) - dorůstá až do výšky 2,20 m, váží až 2 tuny. Neliší se od Nosorožce ostrorohého barvou, oba jsou šedí. Má neustále sklopenou hlavu při chůzi, vypadá jakoby neustále něco hledal. Do Evropy - do Antverp - byl poprvé přivezen 7. 4. 1950 ze Súdánu.

  • …KIMURI, vyprávěj mi o tom nosorožci…Můj kifaro (nosorožec) byl poslední kterého jsme zabili. Byl kubwa sana (obrovský) a měl mohutný pembe (roh), ostrý jak dýku. Byli jsme tři, zavázáni posvátným poselstvím. Šípový jed byl dobrý. Byla jasná noc, měsíc v úplňku. Přiblížili jsme se k němu na deset kroků. Napnuli jsme luky, jeden šíp do krku, jeden do boku a jeden do zadního stehna. Kifaro vyrazil jako blesk. Jeho pembe mě napíchnul pod kolenem a jako hrst bezvýznamné trávy mě odhodil. Běžel dál,padl a mnoho kroků dál u velkého baobabu. Špatně chodím, bolí mě koleno. Rafiki (příteli), kifaro je bwana kubwa (nosorožec je velký pán), nikoho a ničeho se nebojí, …(Rozhovor v táboře Darajani na území kmenu Kambo, 1971 Keňa).

__________________________________________seznamPavián

Asi těžko si lze představit africkou faunu bez opic. Kromě stromových opic, kterých je zde mnoho druhů, tu žijí paviáni (Baboons)Pavián žlutý (Yellow Baboon), Pavián olivový (Olive Baboon). Hlavní rozdíl mezi nimi je délka chlupů srsti a hřívy, hlavně u samců. Jejich pohled vypadá agresivně. Žijí ve velkých tlupách (až 150 kusů) a obývají území až 30 km2. Většinu času tráví hledáním potravy, živí se hmyzem, pavouky a ptačími vejci.

__________________________________________seznam

Ačkoli je speciálně v Keni k vidění spousta divokých prasat, k nejoblíbenějším patří Prase bradavičnaté (Wart Hog). Vyskytuje se v Národních parcích Amboseli, Nairobi, Tsavo, Meru, v Národní rezervaci Masai Mara aj. Dostalo název po legračních bradavicích, které vyrůstají na jeho hlavě. Samci jsou mnohem větší než samice. Dosahují výšky 1 m a váhy kolem 100 kg. Žijí převážně v travnatých oblastech, živí se nejen trávou, ale i ovocem nebo kůrou stromů.

__________________________________________seznam

Afrika je jediný světadíl, kde žijí zebry, které řadíme do čeledě zvířat koňovitých, řádu lichokopytníků. Největšího rozkvětu dosáhl vývoj v třetihorách, podle prof. Simpsona jich žilo 159 druhů, z kterých doposud zbylo pouze 6, ostatní vyhynuly. Nejznámějšími druhy jsou:
Zebra 
Zebra Grévyho (Grevy´s Zebra) – řadí se mezi největší, je vysoká až 160 cm. Obývá severní Keňu, severozápadní Somálsko, jižní Súdán a Etiopii. Je hustě pruhovaná, po celém hřbetu se jí táhne široký pás, břicho má bílé. Svoje jméno získala teprve roku 1905, když byla poprvé popsána podle exempláře, který poslal habešský císař Menelik roku 1882 francouzskému prezidentovi Grévymu.
 
Zebra Böhmova (Böhm´s Zebra) – nejpočetnější druh, žije na rozsáhlém území východní Afriky. Nad černým pyskem má výraznou hnědou skvrnu a celá černě pruhovaná až po kopyta.
 
Zebra Chapmannova (Chapmann´s Zebra) – žije ve východní Africe, má na stehnech mezi černými pruhy ještě naznačené nevýrazné hnědé pruhy.
 
Zebra Burchellova 
Zebra Burchellova (Burchell´s Zebra) – poslední druh stepní zebry. Obývá střední až západní část jižní Afriky. Výrazné pruhování na končetinách a na zadních stehnech se téměř ztrácí, patří mezi nejsvětlejší ze všech dnes žijících druhů.

  • Timotheus z Gazy píše v 5. století o Plautille, dceři pretoriánského prefekta Plautania, že se vezla na voze taženém zebrami.

  • Dio Cassius ve svých dějinách Říma píše, že císař Antonius Caracalla (1212-1217 n. l.) zabil v cirkuse kromě tygra a nosorožce i jednu zebru, zřejmě šlo o zebru Grévyho.

  • Emanuel Neuendorff ve svém článku z 11. února 1678 píše Jobovi Ludolphovi, že habešský vyslanec vezl japonskému císaři dvě zebry, které stály 160 000 tolarů.

  • Na začátku 19. století přikázal guvernér Götzen úplnou ochranu zeber v německé východní Africe.

  • Peter Colb, Němec, který cestoval po Kapsku a popisoval jeho přírodu, uveřejňuje obrázek zebry s titulkem "Quadrupes pulcherrima", což znamená nejkrásnější ze všech zvířat.

  • Roku 1843 Gordon Cummin zaznamenal, když lovil v jižní Africe, že planiny severního Kapska (kolem Colesfergu), obývaly zebry kvagy. Kolonizátoři je však ve velkém zabíjeli, a tak po dobu jeho pobytu na náhorních planinách přilehlých Thebus Mountain "zřídka uplynula hodina po ránu, v poledne nebo na večer, aby vzdálené dunění pušek Holanďanů nepostřehlo jeho ucho".

  • Zebry jsou pomalejší a méně vytrvalé než koně. Když Búrové obsazovali nová území, bavili se často tím, že na rychlých koních pronásledovali zebry a za jízdy je probodávali dlouhými noži. Zabité zebry počítali na desítky.

__________________________________________seznam

KrokodýlKrokodýl (Crocodile) se řadí do čeledě krokodýlovitých, vyznačuje se dvěmi hlubokými jamkami nahoře vpředu v mezičelisti pro dva dolní přední zuby a na každé straně čelisti mají mezeru pro čtvrtý zub dolní čelisti. Na každé straně horní čelisti je 17-19 zubů, na spodní okolo 15 zubů. Do děr v písku na břehu řek a jezer snáší 20 až 50 vajec, které mají poměrně pevnou skořápku. Samice se zdržuje v blízkosti.
Krokodýli napadají i člověka, podle oficiálních údajů sežerou krokodýli v Africe ročně více jak 2 000 lidí. Lidožraví krokodýli jsou známí hlavně z řek Pongola a Juba. V Africe žijí 3 druhy krokodýlů:
 
Krokodýl nilský – je ze všech největší, dorůstá délky okolo 7 m (H. Besser změřil krokodýla zastřeleného v řece Mbaka dlouhého 7,60 m). Největší koncentrace je na březích Nilu pod Murchisonovými vodopády v Ugandě. Mohou dosahovat váhy až 1000 kg. Mají bronzovozelenou barvu, místy jsou skvrnití a přecházejí do špinavě žluté barvy. Žijí kromě severních oblastí téměř na celém území Afriky, dokonce i na Madagaskaru a Seychelských ostrovech. Předtím byli známí i v jihozápadní Asii.
 
Krokodýl štítnatý – žije v západní a střední Africe, obzvlášť hodně se vyskytuje v Kongu. Vyznačuje se prodlouženými a úzkými čelistmi, je o něco menší než krokodýl nilský, vzácně dorůstá délky pěti metrů. Zbarvený je okrově, na hřbetě světle zeleně a na břichu žlutobíle.
 
Krokodýl tupopyský – patří mezi nejmenší, dorůstá délky 1,7 m. Obývá oblasti pobřežního pásma od Konga až po Sierra Leone. Má zajímavou, nápadně vysokou hlavu. Jeho pysk je plochý a vyvýšený. Na hřbetě má šest podélných a sedmnáct příčných kostěných destiček. Jeho barva je matně černohnědá, na hlavě a v některých místech má černé skvrny na světlehnědém podkladu. Mláďata jsou žlutohnědá, černě skvrnitá.

  • Když sežere někoho krokodýl, černoši říkají: "Nic se nestalo, byla to vůle Boží."

  • Před stoletími žili krokodýli téměř ve všech vodách Afriky. Z nilské delty se šířili podél pobřeží Středozemního moře. Žili i v Nahr es Zerka v Palestině. Herodotos ještě pamatoval krokodýly v Mrtvém moři. V letech 1777-1780 již v dolním Egyptě nežili. Posledního krokodýla v Nahr es Zerka zastřelili koncem první světové války. Krokodýli jsou dnes v Africe velmi vzácní a téměř všude přísně chránění.

další  

 
Stránky provozuje CK Adventura, admin@adventura.cz
© Adventura 2006